Nemoc začala tak, že se mi objevily pocity, jakoby se všechno dělo záměrně-nic se nedělo nahodile. Jakoby mě někdo sledoval a záměrně zmanipuloval věci v mém bytě-vyměnil knížky, tak aby nedávaly smysl, napojil se na můj počítač, aby s ním mohli manipulovat. Měl jsem pocit, že jsou na mě všichni domluveni tak, aby mě dohnali na policii k nějakému přiznání, abych se dostal za mříže. Nevěřil jsem ani své přítelkyni, myslel jsem si, že je součástí celého spiknutí proti mně. Voda chutnala hnusně-„museli ji vyměnit, aby mě omámili“ myslel jsem si. Když mě přítelkyně vedla na vyšetření, měl jsem pocit, že se na mě všichni dívají, že o mě „ví“, že jsem nemocný a že si na mě musejí dát pozor. Jídlo, které jsem si nakoupil ve městě bylo „moc“ slané, to abych musel pít víc té omamující vody, kterou mi nutila moje přítelkyně, myslel jsem si. Celkově jsem měl tedy pocit, že všechno, co se donedávna stalo, bylo nastraženo proti mně, aby mě to usvědčilo z nějaké mé necitelnosti či nepravosti. Stav se rozvinul docela rychle, asi během 2 týdnů. Pak jsem se šel léčit. Souvislost se stresem jsem si zpočátku neuvědomoval. Teprve během pohovorů jsem si vzpomněl, že toho na mě bylo asi docela hodně. Pomáhal jsem příbuznému, který se semnou pak přestal z ničeho nic bavit. Bylo mi to hodně líto. Do toho jsem měl plno zkoušek ve škole, uvědomil jsem si také nepříjemné zkušenosti a zážitky z rodiny a asi toto vše dohromady vyústilo v to, že jsem začal přemýšlet o spiknutí, které je proti mně. Uvědomuji si až teď zpětně, co se mi dělo. V tu chvíli jsem byl o věcech přesvědčen. Měl jsem chvílemi strach, úzkost, špatnou náladu, cítil jsem se nepochopen, stav kolísal. Až nyní s odstupem vidím, že jsem realitu vnímal zkresleně. Po nasazení léků se můj stav přibližně během 14 dnů upravil tak, že prožívání odeznělo a pochopil jsem, že to vše byly jen domněnky.
