Máma byla nemocná, co jsem se narodila, takže z dětství si pamatuju, že jsem byla hodně u babičky a pak že máma byla asi měsíc pryč a staral se o mě táta. Brala jsem to jako normální věc. Teď už je máma celkem dobrá, chodí i do práce, ale někdy má přeci jen záchvaty, celá se třese a vydává divné zvuky. To k ní vždycky přijdu a dávám jí léky, takové kapky, a ty jí hned zaberou. Trpí dost velkými úzkostmi, takže když se někde zdržím, musím jí hned volat, aby byla klidná, ale jinak je jako máma super, můžu s ní mluvit o všem a beru jí jako nejlepší kamarádku.
